Mini NYX

Tak tohle je prozatím můj nejlepší "klenot" mezi letadly. Je od královéhradecké firmy Breta Models a je to vpodstatě první prototyp elektroverze původně svahového modelu MiniNYX, kterou firma dělala už dříve. V době, kdy jsem majitele oslovil s tím, že bych chtěl něco podobného v elektroverzi, už bylo v přípravě kopyto na nový elektrotrup, takže jsem měl výsadu zalítat první éro této verze. Díky tomu jsem měl i slevu, takže éro bylo vpodstatě za cenu Optimy (díky pane Hlavko :-)). Než jsem se dostal ke kompletnímu osazení, musel jsem si dát trochu načas, protože jsem byl momentálně finančně na dně, ale výsledek investice do střídavého motoru a reglu mě pak nadchnul. Éro po startu "jede" skoro kolmo do mraků (za 10 vteřin do nevidim), při strmých průletech vydrží všechno a přitom je poměrně nezáludný a hodný na řízení. Ale samozřejmě při rychlostech kolem 150km/h při průletu po strmém klesání se člověk plete jen jednou. S termikou už to není tak horký, při tomhle plošným zatížení se dá udržet jen v poměrně slušných podmínkách. Ale záleží spíš na pilotovi, a já to, přiznám se, zas tak moc v ruce nemám.

Konstrukce:

Trup je zhotoven z laminátu s výztuhami z uhlíkové tkaniny na "exponovaných místech" (závěs křídla, nos). Motorová přepážka už je vyosena pro eliminaci momentu vrtule. Do nosu letadla lze vložit prakticky jakýkoli motor, místa je poměrně dost, mě se tam povedlo vecpat i AXI 2820/10 s rotačním pláštěm, který má vývody vpředu doboku. Kabely jsem jen přichytil skelnou páskou ke dnu trupu aby se s pláštěm náhodou nepotkaly. Za motorem je balsová přepážka jen jako mechanická zábrana styku ostatního modelářskýho "smetí" (jako třeba reglu a kabelů) s motorem. Kdybych někdy chtěl motor vyndat, tak ji prostě vykuchnu ven, je pouze přibodovaná tavnou pistolí (ale vpodstatě s tím nepočítám, motor šlape jak hodiny).

Montáž ostatního jsem musel začít tzv. "odzadu", protože trup je poměrně štíhlý a jediné otvory v něm jsou kabina a jeden montážní vzadu u odtokovky, který jsem vyřízl proto, abych měl přístup k páčkám ocasních serv a k přijímači. Ale servo samotné jím neprojde, takže jsem všechno musel do trupu strkat kabinou a osazovat v pořadí polohy v trupu. Takže jsem začal přijímačem (REX5+). Ten je umístěn úplně vzadu v trupu za odtokovkou křídla těsně za zmíněným montážním otvorema. Anténa je vedená trupem podél táhel k ocásku a asi 15cm ji kouká ještě ven. Serva jsou umístěny před přijímač vpodstatě přesně pod odtokovkou. Uchycení serv bylo dost problematické díky místu v trupu a přístupu, takže jsem musel zvolit nerozebíratelné (nebo spíš jen vyjímečně rozebíratelné) uložení. Už se mi to takzvaně "vyplatilo", když jsem musel minulý týden jedno ze serv ocásku vypárat, protože začlo cukat. Serva jsou slepena k sobě páskou a tenhle "pakl" je celý přilepený ke dnu trupu opět tavnou pistolí. Při vyndavání jsem je holt nožem odřízl ode dna (operace trvala asi 15 minut) a zase je tam takhle dám, až bude servo spravený.

Před servy pod křídlem jsou baterky. Proti posunu jsem je zajistil suchými zipy přilepenými vteřiňákem k bokům trupu. Pohodlné a snadno rozebíratelné zajištění. Poloha baterek tak vyšla i "skoro" v těžišti (to je 75mm od náběžky křídla), ale musel jsem přece jen malým olůvkem pod ocásekm dovážit dozadu. Prostě dál už ty baterky strčit nešly. Řešení bez olůvka by byly lehčí baterky (tyhle mají 440g) - např. 8x RC-4/5SC 1600, ale to je holt život, tyhle už jsem měl a na jiný zatim není. No a poslední (vlastně první) je regl v dutině kabiny přímo před baterkama. Vyšlo to vlastně dobře, protože tenhle regl používám ještě v jiným éru (F-15) a tak jej můžu snadno vyndat.

Křídlo je vcelku, zhotovené z laminátové skořepiny s hlavním uhlíkovým nosníkem v nejvyšším bodě profilu a pomocným nosníkem asi ve dvou třetinách profilu (dřevo), což tvoří s laminátovou skořepinou vlastně torzní skříň. Odtokovka je vyplněná balsou. Křídlo je opravdu velmi pevné a "o vzduch" se nedá zlomit ani při jakémkoli manévru. Ke trupu je přichyceno dvěma ocelovými šrouby se zápustnou hlavou na imbus. Křidélka jsou řízena dvěma servy (opět HS-81), která se vešla přesně akorát naplocho do štíhlého křídla. Nezbytné jsou aerodynamicko-kosmetické krytky táhel. Profil křídla má označení HN354SR a patří mezi "rychlé".

Ocásek je proveden stejnou technologií jako křídlo a je k trupu připevněn jedním M3 šroubem (skrz trup do hliníkové zapichovací matky v ocásku). Kormidla ocásku jsou řízena přes kulové čepy bowdenovými táhly od serv v trupu. 

Řízení:

Letoun je osazen 5-kanálovým přijímačem REX 5+ a 4 servy HS-81. Dvě vna křidélkách (flaperon mix) a dvě pro ocásek (V-tail mix). Po prvních zkušebních záletech jsem přidal ještě mix plynu do výškovky (při plném plynu 10% potlačení) k eliminaci klopivého momentu nahoru při chodu motoru. Další mix, který právě testuju jsou "brzdy" pomocí křidélek (obě nahoru) pro přistání, jinak éro přistává na dost velký rychlost a není jednoduché udělat správný rozpočet. Zjistil jsem, že u FC-16 se nedá udělat takový sdružený mix (CROW + 5->2), takže zapínám dva mixy jedním přepínačem se dvěma vývody (na pin 5 a 7). Ale ještě jsem to neotestoval díky tomu vadnýmu servu. Další prostor k testování je jěště ve vrtuli, chtěl bych vyzkoušet od 11x6 až po 12x8, co jsou doporučený pro tenhle motor a 8článek a uvidím, co to udělá ...

Parametry: