2007  2006   Kdy, kde, jak a co se stalo, nebo s čím se poletovalo v roce 2004 ....
15.5.2004    Helikoptershow byla jedna z komerčních akcí pořádaná na letišti v Hradci Králové, které jsme se zůčastnili s našimi stíhačkami. Já prozatím zase jen s Gripenem (F-15ka je prozatím v servisním hangáru, připravuje se nová přední část trupu). Lítali jsme pouze ráno asi hodinu a půl před hlavním leteckým programem, ale taky dobrý. Ozdobou byla i přítomnost Karla Jasanského s třímetrovou Extrou 330 se 160ccm motorem, jehož letová ukázka stojí zato (mám nafocený ten jeho pověstný vis na vrtuli se směrovkou "zabořenou" do trávy). Pár fotek zde. 
8-9.5.2004    JET MEET v Plešnicívh u Plzně byla dlouho očekávaná akce. Ladili jsme formu, nacvičovali, slítavali se, všechno pohoda. Počasí nám letos přálo řekl bych ještě míň než v loni, v sobotu byla docela kosa a větrno (to nám sice moc nevadí, ale ta zima aspoň mě jo), ale déšť nás zahnal do aut jen jednou za celej den. Během organizovaného programu jsme dali pár letů, ale nejlíp jsme si zalítali až po programu ve volným lítání zhruba od šesti do osmi večer - to se dokonce objevilo sluníčko, ustal vítr, prostě super. Všechno v pohodě, střídal jsem patnáctku (podvěšenou i holou) s gripenem, lítali jsem rychle i pomalu, spolu i sólově, prostě vychutnávačka. Neděle opět ve znamení zimy a větru, ale tentokrát více deště i během dopoledne. No a pak přišel rozhodující moment - skupinový let kolem poledne. Šel jsem s holou F-15kou (kvůli rychlosti), měli jsme domluvené společné průlety pokud možno ve skupině (ono se to moc dodržet nedá, ale aspoň jsme se snažili). No a hned první průlet byl pro mě ve znamení katastrofy. Ve dvou metrech nad asfaltovou dráhou na maximálce najednou rušák, výškovka si cukla naneštěstí do plnýho potlačení a během desetiny vteřiny šlo éro kolmo do země. Přední část na maděru, od křídel dozadu ale v pohodě (spravit to půjde, ale zatím nebyl čas a hlavně nálada). Nejvíc to odnesly baterky, ty jsou v čumáku a ten desetičlánek to rozlousklo na tři shluky igelitu, kabelů a pomuchlaných článků. Jeden článek jsem nenašel vůbec, ze zbylých devíti jsou tři našrot, no zkrátka tohle zabolí. Poletový rozbor prokázal špatné rozestavení pilotů vzhledem k potenciálnímu zahlcení přijímačů přelétajících strojů (stáli jsme v řadě vedle sebe po cca 4 metrech místo ve skupince) a navíc jsme zjistili, že máme značné interference díky rozložení kanálů v naší skupině. Doposud jsme s tím neměli problém, takže jsme to neřešili, což byla asi chyba. Ponaučení pro příště - stát jinak, nelítat tak blízko sebe a nízko - a ještě jsme překanálovali v rámci skupiny tak, abychom minimalizovali interference mezi kanály. Jediný co vyšlo skvěle jsou fotky.

1.5.2004    Letecký den na letišti v Josefově pořádal Skalický modelklub Trifid, naši staří známí z předešlých modelářských akcí. Účast byla hojná, počasí vypadalo krásně, jen nás zase prověřilo poměrně silným větrem. Ale kdo četl moji reportáž z loňských Plešnic, ví co to znamená. Ano, 69.tslz zase kralovala sobotní obloze. Lítání jsme zahajovali my, lítání jsme ukončovali my, a zaplnili jsme, nebojím se říct třetinu (i čtvrtinu) celého modelářského dne. Dobrá polovina vystavených modelů do vzduchu vůbec nešla, protože - já bych mohl říct - "fučelo hodně", ale já to říct nemůžu, prostě podle našich měřítek tak "trochu foukalo", ale přes 30 metrů za sekundu to nešlo, takže pohoda. Nestačil jsem dobíjet baterky, jakmile byly plný, už mě někdo honil "jdeme nahoru, zrovna nikdo nelítá". Abych nekřivdil ostatním modelářům, pár jich lítalo taky, vítr se občas na chvíli ztišil. Nejlepší na celé akci bylo, že některé tváře 69. základny jsou již všeobecně známé (kpt. Fangeli, plk. Osip Pavlovič, nprap. Pavel Osipovič) a hlavní komentátor akce od Trifidů častoval obecenstvo historkami z jejich modelářského i soukromého života. Musím říct, že jsme se bavili i my sami. Mimo jiné se profláklo třeba to, že kpt. Fangeli si přivydělává po nocích po různých barech "u tyče" propagací výrobků firmy Vulkán Hrádek a díky exkluzivní smlouvě má zadarmo nejen Purex, ale údajně i Durex. Nechceme tyto aktivity nijak komentovat, v kokpitu si svoje odmaká, píchačky má v pořádku a koneckonců, žádný noční tréning není na škodu, protože jak se říká "Těžko na cvičišti, lehko na bojišti".
   Dalším zpestřením programu bylo vystoupení známé české akrobatické skupiny Sky Box na Z-50kách, se kterýma to v tom větru taky pěkně cvičilo. Ale profesionálové se nezapřou, bylo to super i tak. Pár obrázků taky přikládám.
   Ale zpátky k našemu lítání. Typoval bych se sám tak na 8-10 letů, a ostatní na tom byli podobně -  s takovým náletem jsme jednoznačně vedli. Kromě zábavy bylo i pár důtek, udělovaných průběžně velitelem základny za napomenutí, kterých se nám dostávalo od pořadatelů. Bylo to díky pochopitelnému zákazu létání nad diváky, který se jen obtížně u našich lehkých strojů díky silnému větru dodržoval. Téměř každého nás to alespoň jednou sneslo při našich divokých evolucích nad diváky, takže plukovník měl "papírování" nad hlavu. Tresty jen lítaly a i já jsem "vyfasoval" mimořádný úklid kokpitů obou svých strojů - vyluxovat podlážky, utřít prach na HUDu a vymést saze z výtokový roury (normálně to dělá základnová uklízečka). Ale "kázeň musí byt" a v kokpitu obzvlášt. Letecký den mezitím postupně gradoval, takže odpoledne vrcholil dvěma našimi skupinovými lety se synchronizovanými průlety všech strojů v půl až metrové (i dvoumetrové) výšce po větru a na maximálce - na podruhý dokonce vtřícnými (já s F-15 a Pavel Osipovič se Su-27). Adrenalin "jako sviňa". Neobešlo se to bez MU v podobě havárie nejprve kpt. Fangeliho, který doplatil na terénní nerovnost při průletu nadzvukovou rychlostí ve výšce 20-30 cm - už je na ně specialista (zmíněné nerovnosti už pak nikdo neřekl jinak než "Fangeliho hrb"), a pak i por. Jirky Pepy, který zase doplatil na ruce (jak řikal on sám). Ale při tom množství letů to bylo zanedbatelný procento a oba po "vteřiňákovém koncertu" na stojánce šli za chvíli zase do vzduchu (nic jiného jsme ani nečekali, už je to nuda, člověk si nemá kde pořádně pospravovat).
   Poslední náš let na sklonku odpoledne byl pomyslnou "třešničkou na dortu". Vyhlásili jsme výškový let, v hantýrce 69.základny takzvaný "vejškáč". Pavel Osipovič si na to vzal svůj výškový speciál Mig-35, já šel s Gripenem.  Podle mých palubních stopek 1:37 nepřetržitého stoupání, oba modely veliký asi jako moucha na okně (ale u sousedů), už jsem stěží rozpoznával polohu éra a to mám oči ještě docela dobrý. Jak jsme byli vysoko nevím, ale kvalifikované odhady byly 300-350m (kdo modelaří, ví že to není málo). Pár faktů pro potvrzení: stoupavost těhle modelů je jistě minimálně 3-4m/s - krát 97 sekund je přes 300m. Za druhý, sestup střemhlav trval alespoň 10 sekund a jelikož vodorovně lítáme i 120km/h a  tohle bylo víc - typuju tak 150km/h - krát 10 sekund - zase dost přes 300m. Jistě se najdou skeptici třeba z Modelhobby-diskuze, kteří budou tvrdit že to není možný a že "chlupatý pryžolety" takhle lítat nemůžou, ale na to už si zvykáme. Můj osobní odhad je 400m. Jednou si někde vypůjčíme modelářský výškoměr s pamětí a to by v tom byl čert, aby jsme z něj nedostali "štempla" na půl kilometru. Pár fotek z toho všeho, co jsem napsal, je zde. 
18.4.2004    Podnikl jsem dvoudenní relaxační návštěvu spřáteleného oblastního velitelství v Letohradě a nutno říci že s velmi pozitivním výsledkem. Zrelaxoval jsem báječně (například dvojnásobným bowlingem v rodinném kruhu i s ratolestma) a dokonce jsem si i báječně zalítal. F-15C cestovala se mnou - samozřejmě z tréningových důvodů - ale i proto, abych nákup takhle drahého stroje pro vzdušné síly 69.tslz dodatečně konzultoval s velitelem místní posádky, shodou okolností mým bratrem. Jelikož v Letohradě se patnáctka tak moc často nevidí, viděli jsme na očích místních domorodců (a to na vlastní oči a na jejich vlastních očích), že ji tam viděli docelal rádi (a to se taky často nevidí). Pár cvičných letů zbudilo zaslouženou pozornost médií a pohotový fotograf zachytil stroj několika záběry (převážně v letu). Jeden z cvičných letů byl dokonce dočasně překlasifikován na ostrý-bombardovací, kdy při přesunu z cílového prostoru po skončení letů bylo zjištěna ztráta 2 pum Mk-84. Všudypřítomný Agent 19 nechal pomocí narychlo zřízené polní (dvou)linky Letohrad-Cheyene Mountains neprodleně prověřit satelitní snímky oblasti, které nepotvrdily žádné krátery po náletech, takže možnost uvolnění zbraní za letu byla vyloučena. Následující průzkum travnaté runwaye skutečně potvrdil, že k uvolnění zbraní došlo až při posledním přistání. Operace "Zlomený Šíp" byla tedy odvolána a pilot byl podroben výslechu Agentem 19, při kterém vyšlo najevo, že přistával na travnaté plože bez podvozku, a tedy na "břicho". Další výslech ukázal nejprve pro Agenta 19 alarmující skutečnost, že pilot vůbec neumí podvozek u tohoto letounu vysunout, a následně fakt že tento typ letounu podvozek vůbec nemá!!! Závěr celého vyšetřování byl ten, že Agent 19 byl z případu odvolán a bylo mu uloženo samostudium technické dokumentace doposud vyrobených letounů 69.tslz, aby příště nepůsobli paniku při běžném přistání na břicho. Banální záležitost, ale mohla skončit mezinárodním konfliktem.
   Po návratu z relaxačního pobytu jsem se pokusil ještě narychlo svolat tréningový slet hotovosti 69.tslz, který ukázal (opět alarmující) nepřipravenost a nedostupnost hotovosti v nedělní podvečer. Nakonec jsme bránili vzdušný prostor základny z dislokované stojánky VLO Slatina pouze dva, já a mjr. EPP Hron alias Gron v sestavě strojů F-15C, F-16, JAS-39 a Su-30NKN. Kromě cvičných letů s výzbrojí i bez byly nacvičovány nálety na fotografa v malé výšce, lety na minimálkách a výškové lety s porovnáním stoupavosti F-15 a Su-30 (oba s 10-tičlánkem). Vítězství si odneslo suchojovo šedobílé lozengo díky nižší hmotnosti stroje. Vyvrcholením létání byl společnými silami provedený útok na narušitele vzdušného prostoru v podobě dvoumetrového čápa, který byl dvěma stíhači donucen k přistání na nedaleké louce. Podle místních domorodců se z toho už nevzpamatoval a zbytek dne prý chodil po louce pěšky. Dokumetující fota z popsaných akcí včetně útoku na narušitele najdete zde.
12.4.2004    S velikonoční pomlázkou k nám přišlo (mimo jiné) i nové rozhodnutí velitele, plukovníka EPP Osipa Pavloviče (jak jinak než podle předpisu "rozhod 1") - 69. stíhací základna potřebuje bombardovací letoun. Jelikož žádný z dosud provozovaných hotovostních letounů není specializován pro tuto roli a vesměs jsou určeny pro vybojování vzdušné nadvlády, čistokrevný bombardér chybí. V posledních měsících se však stále častěji stává základna cílem útoků islámských separatistů, ovládajících nedaleké vesničky Rusek a Plotiště n. L., kteří ohrožují naši základnu konvoji obrněných vozidel a tanků. Náš Agent 19 přinesl nové informace ze zdrojů blízkých KGB, podle kterých mají skupiny islámských separatistů na svědomí též všechny tři útoky na velitele základny, zaznamenané v posledních měsících. Situace tedy nijak záviděníhodná, a proto se velitel rozhodl zvýšit obranyschopnost naší základny. Rozhodnutí padlo na nový stroj F-15C kpt. EPP Tomase alias JASe - připravit jej mimo jiné i pro útoky na pozemní cíle. Rozhodnutí bylo logické, F-15ky byly prověřeny v bombardovacích rolích ve všech významných světových konfliktech poslední doby. Zbrojní divize McDonnel/Douglas v lokalitě Hradec Králové - Plácky byla pověřena jak výrobou zbraní a munice pro A-G mise, tak i provedením potřebných úprav na letounu pro plnění těchto misí. V první fázi bylo vyrobeno 10 pum Mk-84, na víc nebyl ve skladech materiál. Na velikonoční pondělí byl proveden zálet stroje v A-G konfiguraci (podotýkám, že opět s ještě mokrou barvou na pumách) s impozantním výsledkem. Pro úplnost uvádím, že tentokrát se nelétalo na stanovišti ZLL Rusek, ale na domovské lokalitě 69. tslz Předměřice-cihelna. První zkušební let s bombami proběhl za doprovodu nprap. EPP Pavla Osipoviče, též na F-15, který prováděl monitorování podvěšeného stroje a předával na zem důležitá takticko-technická data (dále jen TTD). Vše probíhalo dobře až do téměř konce druhého letu. Pak bohužel vlivem zarušení palubního počítače a systému fly-by-wire neznámým signálem došlo k mimořádné události, po které se letoun ocitl půl metru nad zemí v pozici na zádech a na minimální rychlosti, pochopilelně bez tahu motorů. Pilot kpt. EPP Tomas alias JAS zachoval chladnou hlavu a pokusil se vyřešit tuto situaci bezprostředním přistáním na záda v neznámém terénu. Zachránil tím celý stroj, který utrpěl pouze tříštivou zlomeninu čelního štítku kabiny, části překrytu a HUDu. Díky velice odolné kontrukci ocasní části (titanové-smrkové nosníky, nomexová-balsová voština, kompozitový-EPP potah .... známe to) nebyl drak jinak prakticky vůbec poškozen. Pilot byl po vyhrabání z kokpitu plného hlíny odměněn uznalými pohledy pilotů i mechaniků a slavnostním pokřikem "3x hurá" před nastoupenou jednotkou. Ocenil to předpisovým zvoláním "Sloužím 69-té základně !!!" Ani si v tu chvíli neuvědomil, jaký měl vlastně štěstí, že mu ty bomby při tom krkolomným přistání nevybuchly. To by koukal, jakou paseku dokážou udělat EPP střepiny!!! Oklepal se dokonce tak rychle, že s poškozeným překrytem kabiny pak absolvoval s F-15C ještě jeden let, když se mezitím srovnal pár lety na Gripenu (samosebou, testování má přednost, city musí stranou, islámští separatisté nespí, čas běží, elektrika svítí, slunce svítí, měsíc svítí - v noci, auta svítí - i ve dne ...... no je toho víc). Patnáctka prodělá rychlou opravu (vteříňák, EPP, balakryl) a hned poté se začneme chystat ostrou bombardovací misi na ten Rusek, samozřejmě v doprovodu ostatních stíhacích strojů základny, zajišťujících vzdušnou podporu. Tady je pár fotek F-15 ještě před havárií.

Jo a navštivte WEB EPPAIRFORCE - sekci 69.základny ..... dozvíte se proč kpt. EPP Fangeli není kapitánem "jen tak pro nic za nic". To co předváděl s třízávitovou Megou ve svým Aermachi MB-339, z toho sem měl husí kůži ... a to teď lítám s bombama pod zadkem a nic ...
20.3.2004

   Tato sobota byla opět po dlouhé době lítací (alespoň pro mě po dlouhé době). Vzhledem k počasí se nás sešlo až překvapivě dost, i když hlavní organizátor akce nprp. EPP Pavel Osipovič na poslední chvíli účast zrušil (uděluje se mu tímto důtka za "bojovou nepřipravenost"). Účastníci za 69.tslz byli: mjr. EPP Hron se synem ČHEPP Michalem (ČH = čestný host, prozatím není začleněn do stavu základny protože jednak lítá zřídka, sice s Mirage 2000 ale s omezeným výkonem - lítá na Mig480, takže by se dalo říci že oproti našim Megám vlastně bez forsáže - mimochodem tahle skutečnost bude v následujícím odstavci hrát fatální roli, čtěte dál), kpt. EPP Tomas alias JAS, kpt. EPP Fangeli, por. EPP Jirka alias Pepa. Létání se zúčastnil ještě jeden pilot-ČH a to plk. Drye (mimochodem skutečný plukovník). Statut EPP mu zatím nebyl udělen, jelikož nelétal se stíhacím strojem ale s EPP akrobatem z dílny kpt. EPP Fangeliho. Ale co není, určitě brzo bude, pokud jsem si všimnul stíhačky se mu moc líbily.
Jak už jsem předeslal, počasí nás počastovalo přicházející frontou, ač to do poslední chvíle vypadalo hezky, dopoledne dokonce semtam vysvitlo a silnice už osychaly. Sotva jsme ale dorazili na stojánku Rusek (14:00), začalo poprchávat, takže do vzduchu se šlo poprvé až v pauze mezi přeháňkama kolem půl třetí. No nakonec z toho pár letů bylo i když jsme mezitím posedávali v autech a přečkávali přeháňky a ohřívali zmrzlý kosti. Já jsem již tradičně lítal s Gripenem, Jirka Pepa tentokrát se Su-37 (jeho známé Losengo), mjr. Hron s ještě novotou vonící Su-30NKN s velice pěknou bílo-šedou zimní kamufláží. Fangeli se dal na EPP akrobaty, takže s plukovníkem dráždili oblohu oranžově svítivýma barvama svých strojů. Nechybělo bohužel ani pár mimořádných událostí v podobě havárie nejprve ČHEPP Michala s Mirage 2000, kterému za letu na minimálce vysadil motor, takže tam už ani koncert na páčkách nepomůže. Odnesl to čumák a kabina (jako obvykle), což ale neznamená nic jinýho než 5 minut opravy s vteřiňákem (taky jako obvykle). Zajímavostí bylo po ohledání místa havárie pilotem nalezení tankovací hubice zaražené do země v celé délce a nalezené jen díky tomu, že na ni zůstal kousek EPP, který "svítil" na kraji kráteru po havárii. Nicméně motor (již zmíněný Mig480) byl po smrti s diagnózou "grilované uhlíky". Svoje si odsloužil (cca 1 rok) a desetičlánek přecejen znamená víc jak 140% nominální zátěže tohoto motoru. Nic naplat, Michale, tohle se stříďáku stát nemůže. Další mimořádkou byla havárie "svítícího" Su-37 v pilotování por. EPP Jirky alias Pepy. Jako příčinu havárie shledala vyšetřovací komise pilotovy ruce. Ano, po zimní pauze nic neobvyklého, při náročných akrobatických evolucích, střídajících se kladných a záporných přetíženích a silném nárazovém větru se holt "hokej na páčkách" občas vyskytne. Ale nemusím snad už ani připomínat, že pár minut s vteřiňákem to spraví, i když Jirka posbíral cca 8 kusů přední třetiny trupu. Hlavní podsestavy draku však zůstaly nepoškozeny včetně osvětlovacího systému, takže pohoda.
Na závěr pár dokumentačních foto a jedno video (mimochodem velice vydařené - major předváděl skutečně "lítání kolem hlavy", hlavně kameramana Fangeliho).
20.2.2004    Tak by se dal charakterizovat poslední měsíc. Zkrátka i modeláři mají okurkovou sezónu. Nejen že není o čem psát, ale i ty baterky lenivěj, tak jsem aspoň vymyslel slogan měsíce - baterky zabít málo, vybít-nabít lepší, 3x vybít-nabít ještě lepší (a za letu vůbec nejlepší). Vy se smějete ale ono mě to mohlo ....... pěkně vypeklo na loňským Hradeckým Cirkusu. Jelikož v Gripenu lítám jen nimhy, mám je už za ty 2 roky prokouknutý. Už jsem tu o nich psal, jsou to mrchy, žádný "stačí jen dobíjet", to jsou fámy konzumních spotřebitelů. Nejde tu ani o nějaký paměťový efekty nebo podobný nesmysly, ale prostě o fakt, že žádnej článek není úplně stejnej, obzvlášť pokud pack není z vybíraných článků, a chtě nechtě se za čas stane, že některej má menší kapacitu a některej větší. Tím pádem při vybíjení za letu nedávaj všechny až do konce stejně, ale postupně umírají. Když v tomhle okamžiku jen dobiju, články ve kterých něco zůstalo přebíjím a ty prázdný zase úplně nedobíjím ... a to můžu mít nabíječku kdovíjak chytrou. Paradoxně mi pak v packu odejdou ty "lepší" články, protože přebíjení jim škodí mnohem víc, než vybíjení pod práh 0.7V/článek (nikláčům naopak vybití do nuly vůbec nevadí). A tohle přesně se mi stalo na Hradeckým Cirkusu - v nervozitě dopoledne před startem, jak jsme pořád čekali až půjdem na start, jsem články asi 3x za sebou dobíjel (už plný), aby byly KÓÓR PLNÝ na ten slavnostní let, ale efekt to mělo opačnej, dva články řekly dost. A to jsem s nima ještě den před tím lítal a trénoval a v pohodě. Přecyklováním (trénováním) packu jednou za čas můžu tyhle rozdíly včas podchytit a udržet články aspoň jakž takž ve stejným stavu. Takže jak se ukazuje, je to zase všechno o přebíjení článků (jednotlivých), který prostě v celým packu nemusím vůbec zaregistrovat. Další věc je teplota. Občas jsme si libovali, jak se nám ty články vůbec za letu nehřejou, ani v létě. Není to zas tak dobře. Empiricky ověřeno, nejlíp baterky makaj, když jsou teplý (30-40º). Nesmí to bejt zase moc (dejme tomu nad 45º), ale studený baterky po letu není rozhodně ten pravej tréning pro ně. Nemá smysl dávat 50A baterky do éra, kde lítám na 15A. Dám menší, ušetším váhu a baterkám prospěju. Do teplejch baterek taky víc dostanu a hlavně rychleji (větším proudem). Postupně jsem došel k tomu, že vždycky před prvním letem baterky jedním cyklem natrénuju (vyrobil jsem si pro ten účel efektní vybíječku), pak je teplý nabiju a šup do vzduchu. Pak už jen stačí nenechat baterky vychladnout a s každým letem je to o něco lepší. Úplně se tím odstraní syndrom "první let vždycky stojí za ho***", všechno je to jen studenejma baterkama. No a .... o tom to je.

17.1.2004

   Nevím ani z kterýho konce začít, neb dojmů ze sobotního večera je ve mě tolik, že ani nevím jestli si to všechno pamatuju (skoro jsem ani nejed, jak jsem toho plnej ... a to sem už dlouho nežral). Organizace večera byla excelentní a chtěl bych tímto udělit pochvalu plukovníkovi (mimo jiné veliteli základny) EPP Osipu Pavlovičovi, i když podle předpisu "pochval1" na to vlastně nemám pravomoc (a naopak). Vizuální dojem byl fenomenální, od stojacích visaček (takže vlastně stojaček) s označením hodnosti a jména (především pro čestné hosty zasedání, kteří byli dva, my se vzájmně celkem i poznáme, máme na to speciální školení rozpoznávání a každý člen základny má neustále při sobě miniaturizovaný odpovídač vlastní/cizí sovětské výroby) až po tištěný program pro každého účastníka. Efektivně vypracovaný řádný program schůze, rozdělený do jednotlivých řádných bodů (pro ilustraci uvádím, že program začínal řádným zahájením a další bod byl, jak jinak, řádné zakončení řádného zahájení) byl beze zbytku splněn, a co víc, běhěm vlastní schůze byl průběžně doplňován dalšími (většinou opakujícími se) řádnými body dle individuálních potřeb přítomných členů základny. Pro nezasvěcené, mluvím tu především o bodu 7. neboli řádné přestávce. Zpočátku byl tento bod plněn synchronně všemi členy základny, avšak s postupem času a s postupem konzumace občerstvení se vzhledem k lišícím se potřebám členů začal tento bod prosazovat častěji a nezřídka se stalo, že následovalo několik bodů 7 za sebou. Nutno taktéž poznamenat, že plukovník výborně zvládl operativní řízení diskuze, především během bodu 10., což byly řádné připomínky. Každý měl totiž několik řádných připomínek k řádným bodům, poté další připomínky k řádným připomínkám a dále řádné připomínky k řádným připomínkám řádných připomínek ..... a takhle několikrát dokola (a naopak). Zvládnout takový nápor diskusechtivých členů (již patřičně občerstvených) vyžaduje opravdu "celého velitele". Plukovník ale s (roz)hodností sobě vlastní přiděloval slovo podle hodností, podle přísloví "každému podle jeho hodnosti" .... a naopak. Prostě armáda není demokratická instituce ani na schůzi.
   Jedním z nejdůležitějších bodů byl bod 9., neboli řádné úkoly následujícího výcvikového roku. V tomto bodu se rozhodlo (mimo jiné) o ustavení cvičné letky Gripenů na 69.tslz. Největším překvapením bylo, že se do letky zaregistrovalo plných 7 členů !!!. Takový rozsah cvičné letky jsem nečekal ani ve snu (a to mám hodně divoký sny!!), takže co k tomu dodat? Že mě čeká hooooodně práce, neb jsem slíbil všem zúčastněným HiFi provedení Gripenů (komíny a tak) a jednotnou vizáž, takže nezbude než je dělat v sériovce na jednom místě, aby byly fakt stejný. Ale už se na to těším, představa stojánky s perfektně vyrovnanýma Gripenama s českýma výsostnýma znakama, směrovky v zákrytu lišících se jen čísly od 1 do 7, nad nima zapadající slunce .... no znáte sami ty fotky ze stojánek akrobatických skupin. A to nemluvím o tom, až jich bude všech sedm najednou ve vzduchu!!! Tady je malá ukázka, jak to bude vypadat, až se slítáme. (A takhle nějak by mohla vypadat letka cvičně/hotovostních Gripenů 69.tslz). Mjr. EPP Hron slíbil zase průhledný kabiny pro všechny (stává se z něj kabinový specialista a z důvěrných zdrojů máme informace, že spí s kusem akrylátu ze své F-16 pod polštářem). Jo mimo jiné, zjistili jsme, že jsme žili celou dobu v bludu, mjr. EPP Hron je ve skutečnosti mjr. EPP Gron!!!. Někdo zapoměl přepnout automatický překladač z azbuky do češtiny (uživatelé simulátoru Flanker 2.0 vědí o čem mluvím) a nám se na HUDech celou dobu zobrazovalo zkomolené majorovo jméno!!!. No ale to jsme taky na schůzi vyřešili, takže vlastně není co řešit ... a již tradičně a naopak.
   Samozřejmě to není zdaleka všechno, co se ten večer událo, ale oficiální zápis jistě brzy bude na domovských stránkách 69.tslz EPPAIRFORCE. Co říci závěrem? Snad jen že ta tlačenka, co jsem si dal závěrem na závěr (a naopak), nebyla nic moc, protože bez octa je to jako když tam není ocet (a naopak), ale za to samozřejmě velení 69.tslz nemůže, nebo možná může, ale nebylo to na programu schůze, takže to budu muset dát do připomínek na příští rok. Nicméně věřím (já bych se možná nebál říci nicvíce, když už, že jo .... no to nic<méně>), že tato tradice zůstane zachována i v dalších letech a 69. výročí bude každoročně ozdobou dění na naší (a vaší a jejich) základně. Letu zdar a Gripenům zvláště.
P.S: budou i nějaký fotky, tak je sem pak dodám.

Kpt. EPP Tomas alias JAS

14.1.2004    Konec minulého roku byl tak trochu hektický, takže skoro nebyl čas ani na lítání, ani na updaty tohohle WEBu. Ono ani to počasí nestálo za moc, takže jsem byl vlastně naposledy lítat víkend před Silvestrem s mjr. EPP Hronem a od tý doby ani ťuk (myslím to doslova, protože sem ani baterky nedo'ťuk', ani sem si ne'ťuk' cvičně do páček na rádiu .... a ani auto sem našťestí ne'ťuk'). A navíc z toho 'ani ťuk' nemám ani žádný fotky, což je docela překvapivý s ohledem na to že nemám foťák. A naopak. A komu to není jasný, tak ať to neřeší, páč mě taky ne. A naopak. (Zjistil jsem, že tento oblíbený obrat nprp. EPP Pavla Osipoviče lze použít prakticky v jakékoli větě - a naopak - takže se mi začal taky docela líbit. A naopak.)
   A co je vlastně novýho? Po slibně vypadající naději na jednotný kombinézy pro nás piloty 69.tslz zjistil koncem loňského roku po bližším průzkumu npor. EPP Jirka Pepa n.P.J a.n. to, že jsou hnusný a teda nepoužitelný, a navíc jich ani nebylo dost. Takže jednotná ústroj pro letecké akce se zatím nekoná, ale uvidíme. Třeba se to letos podaří.
   Další novinka je malá změna designu mého WEBu. Nutnou reklamu jsem umístil do hlavičky stránky, abych se jí nemusel už na žádnejch podstránkách zabejvat. Sice je to na úkor velikosti logo obrázku, ale takhle to taky stačí. Další změnou je to, že jak novinky, tak akce jsem sdružil vždy do jedné stránky za celý rok. Najdete tak všechno, co se v tom roce událo, pěkně pohromadě. Třetí změnu, kterou teprve chystám bude archiv videa. Vzhledem k omezené kapacitě WEBu budu starší snímky přegrabovávat tak, aby ve výsledku měly do 1MB. Nechám je tam ale budou v horší kvalitě a v menším rozlišení a bude místo na nová videa. Kdo bude mít zájem o plné verze (v rozlišení 640x480), může mi poslat mail s adresou a já mu pošlu na dobírku CD (cena 80,- Kč včetně poštovného). Zatím by to takhle mohlo stačit, dál se uvidí.
   Nejdůležitější novinkou je chystaná výroční schůze 69.tslz (samozřejmě že je to 69. výročí, tak jako každej rok - a naopak) v restauraci Rychtářka (Hradečáci znají, Nehradečáci se doptají). Očekává se kompletní účast personálu základny, včetně obsluhy PL komplexu ZSU-34 Schilka (kluci si pro samý střílení ani nemají čas zaschůzovat). Řešit se toho bude určitě spousta a očekává se i nějaké to vyznamenání i degradace, takže program bude jistě zajímavý. Takže kdo má zájem, určitě se přijďte podívat. Víc se dočtete na WEBu EPPAIRFORCE.